Dnes Vám představujeme Radka Ježka, který v Teplárně Liberec působí jako správce měření a odečtů. Jeho práce vyžaduje preciznost, technické myšlení i schopnost ponořit se do detailů – a přesně tohle Radek zvládá nejen v práci, ale i ve volném čase. Ve chvílích volna totiž odkládá měřidla a nasazuje potápěčskou masku. Věnuje se technickému potápění a rád zkoumá svět, který se skrývá desítky metrů pod hladinou.
Radku, můžete nám říct, jak jste se dostal k práci v Teplárně Liberec?
Do Teplárny Liberec jsem nastoupil před několika lety, i když moje původní profese byla úplně jiná – pracoval jsem jako příslušník vězeňské služby. Po čase jsem ale cítil, že potřebuji změnu. Technika mě vždycky bavila a k měření a odečtům jsem se dostal díky nabídce k zajímavému zaměstnání, kde se prolíná přesnost a systémovost. Teplárna mě zaujala svou stabilitou, ale hlavně smysluplností – člověk tu vidí, že jeho práce má přímý dopad na to, jak lidem doma teče teplá voda anebo jak se topí. A to mě dodnes baví.
Co všechno obnáší Vaše pozice Správce měření a odečtů?
Ve zkratce – zajišťuji, aby měřidla měla patřičné ověření, fungovala správně a odečty byly přesné. Jsem v terénu, komunikuji s odběrateli, kontroluji zařízení a podílím se i na návrhu, montáži měření. Je to hodně pestré, člověk se rozhodně nenudí.
Potkáváte se často se zákazníky? Jak Vás vnímají?
Ano, jsem vlastně jeden z mála lidí z firmy, kteří přijdou do přímého kontaktu se zákazníky. Snažím se být vždy profesionální, poradit, ukázat, jak se dá odečítat z namontovaných měřidel a vyřešit jejich problém k oboustranné spokojenosti. Když si lidé uvědomí, že jsme tu opravdu pro ně, atmosféra se hned uvolní.
Když zrovna nejste v práci – kde Vás najdeme?
S velkou pravděpodobností někde pod vodou! Jezdíme pravidelně s partou skvělých lidí nejen po hlubinách moří, ale i do různých lomů a jiných vodních ploch ať už ČR anebo i v zahraničí. Potápění je moje vášeň. Věnuji se i technickému, hloubkovému potápění a když zamrznu lokality, tak se potápím i pod ledem, což znamená delší ponory s náročnějším vybavením a přípravou. Je to úplně jiný svět – tichý, klidný a fascinující.
Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
Vždycky jsem měl sklon dělat „NĚCO“, co je přesné, trochu adrenalinové a hlavně krásné. Po očku jsem koukal na potápěče a hledal směr, jak začít. Začalo to nevinně – kamarádka si udělala potápěčský kurz a s velkou dávkou nadšení mi navrhla v roce 2013 ochutnávku potápění, to mě chytilo a hned na další dovolené v Chorvatsku jsem si udělal kurz OWD (základní kurz potápění), i já. A pak už jsem v tom byl až po uši. Postupně jsem se vzdělával, dodělal další kurzy, doplnil výstroj a dnes už je to něco jako životní styl. S kolegou instruktorem se podílím i na výcviku dalších potápěčů, provádíme i ochutnávky potápění pro zájemce, kteří chtějí poznat, co náš koníček obnáší.
Co Vám potápění dává?
Hlavně klid a odstup. Pod vodou nezvoní mobily, nemyslíte na e-maily nebo co musíte stihnout. Je potřeba velkého soustředění. Všechno zpomalí. A zároveň je to i o důvěře – k sobě, ke kolegům, se kterými se potápíte, ke svému vybavení. Není žádný prostor na chyby.
Co byste vzkázal někomu, kdo o práci v Teplárně Liberec třeba uvažuje?
Že to není jen „práce s trubkami“. Je to živý organismus, kde každý má svou roli. A pokud máte chuť se učit a nést zodpovědnost, najdete tu smysluplnou a stabilní práci.
