Dnes Vám představujeme Tomáše Lustika, který v Teplárně Liberec působí jako svářeč na oddělení údržby. Jeho práce vyžaduje pevnou ruku, preciznost a smysl pro odpovědnost – a přesně tyhle vlastnosti u něj najdete i mimo pracovní směnu. Ve volném čase totiž obléká kovářskou zástěru a tvoří. Kromě nožů, věšáků nebo dekorací ukoval i sadu originálních kovových květin, které letos potěšily kolegyně u příležitosti Mezinárodního dne žen.
Tomáši, jak jste se dostal k práci v Teplárně Liberec?
K předchozí změně mě přivedla životní situace – bývalý zaměstnavatel s odchodem do důchodu zrušil živnost, a tak jsem se poohlížel po nové pracovní příležitosti. Mezi nabídkami mě nejvíce oslovila právě Teplárna Liberec. Mimochodem, je to místo, které mě fascinovalo už od mládí – každé ráno jsem u ní stával na autobusové zastávce cestou do školy a přemýšlel, jaké by to bylo tam jednou pracovat. Ačkoliv mě po škole cesta zavedla úplně jiným směrem, nakonec jsem se sem vrátil. A jsem za to opravdu rád. S odstupem času mohu říct, že jsem tehdy udělal správné rozhodnutí.
Co obnáší pracovní pozice svářeče na oddělení údržby?
Práce svářeče na údržbě je hodně rozmanitá a těžko se dá jednoznačně popsat. Každý den přináší něco jiného. Jeden den třeba sváříme potrubí na výměníkové stanici, další den řešíme opravy nebo úpravy uvnitř areálu, někdy jde o drobné zásahy, jindy o větší zásahy do technologie. Nejde jen o samotné sváření – často je potřeba demontovat staré části, připravit materiál, řešit přístup k danému místu, spolupracovat s dalšími kolegy z různých profesí. Člověk se tak dostane do kontaktu s celou řadou činností, a díky tomu má široký přehled o provozu. Tahle různorodost je podle mě velké plus – práce se nestane rutinou a pořád se učíte něco nového.
Letos jste vlastnoručně vyrobil kovové květiny pro kolegyně k MDŽ. Jak ten nápad vznikl?
Chtěli jsme s kolegy udělat našim kolegyním radost – a podle ohlasů se to, myslím, povedlo. Z toho mám velkou radost. Co se samotných květin týče, nejde o moji premiéru. Vyráběl jsem je už dříve a musím říct, že nikdy nezklamaly. Je to originální a trvalý dárek, který vždy potěší.
Jak jste se ke kovářství vlastně dostal?
O kovářství jsem se začal zajímat už na střední škole – byl to jeden z důvodů, proč jsem si později zvolil obor zámečník. Po vyučení jsem nastoupil do zakázkové kovovýroby, kde jsem se poprvé dostal ke klasické výhni a začal zkoušet první nože a základní metalurgické techniky. V dnešní době je na internetu spousta návodů, ale výsledky se často liší. Řídím se radou, kterou mi kdysi dal jeden blízký známý: „Poradit ti může kdokoliv, ale nejcennější je vlastní zkušenost.“ A tak jsem zkoušel, učil se, a postupně si osvojil techniky, které dnes využívám.
Co Vás na kování nejvíc baví?
Ačkoliv je to fyzicky náročná činnost, pro mě je to forma odpočinku. Nejraději pracuji v tichu, kdy mě obklopuje tma, prostor osvětlují jen plameny výhně a jsem tam jen já a nápad, který chci zhmotnit. V tu chvíli přestávám vnímat okolí i čas. Sleduji, jak z obyčejného kusu kovu vzniká něco nového – a právě ten proces mě naplňuje. Finální výrobek je pak už jen taková třešnička na dortu.
Kde Vás najdeme, když zrovna nejste v práci nebo v dílně?
Pokud nejsem v práci nebo ve své dílně, jsem nejčastěji se svou rodinou. Mám milující manželku, která mě podporuje ve všem, co dělám, a dva skvělé syny. Snažíme se společně trávit co nejvíce času venku – vymýšlíme výlety do přírody, aby se kluci vyřádili a my si všichni odpočinuli od ruchu města.
Co byste vzkázal někomu, kdo přemýšlí o práci v Teplárně?
Řekl bych, že pokud má člověk chuť pracovat, učit se a být součástí stabilního a smysluplného provozu, Teplárna je dobrá volba. Každý si tu může najít své místo – záleží jen na přístupu. A pokud někdo váhá, připomněl bych mu slova, která mi kdysi řekl blízký člověk: „Poradit ti může kdokoli, ale nejcennější zkušenost je ta vlastní.“ Tak proč to nezkusit?
Tomáš Lustik je člověk, který spojuje řemeslnou zručnost s opravdovým zápalem – ať už drží v ruce svářečku nebo kladivo. Jeho práce má pevné základy, ale vždy v sobě nese i něco navíc – osobní přístup, vtip a radost z tvoření.
Jsme rádi, že právě takoví lidé jsou součástí Teplárny Liberec.
