V prostředí, kde se propojují moderní technologie s každodenní praxí a důrazem na odpovědnost vůči lidem i životnímu prostředí, hrají klíčovou roli lidé – schopní, spolehliví a motivovaní. Teplárna Liberec je toho skvělým příkladem. Příběh Pavla Meduny dokládá, jak významně může mladý člověk ovlivnit chod jednoho z hlavních energetických provozů ve městě.
Pavel začínal jako úpravář vody. Během několika let se vypracoval až na pozici zástupce vedoucího výroby a distribuce tepla a elektřiny. Jeho profesní růst nebyl dílem náhody – byl výsledkem ochoty učit se, odvahy přijímat nové výzvy a důvěry, kterou v něj vkládali jeho nadřízení. Dnes patří mezi klíčové postavy provozu.
Každý jeho pracovní den má přímý dopad na tisíce domácností v Liberci. Ať už jde o plánování odstávek, řešení technických komplikací nebo spolupráci na modernizačních projektech, jako je GreenNet, Pavel se podílí na chodu teplárny s plným nasazením.
Pavle, co Tě přivedlo do Teplárny Liberec a jak začala Tvá profesní cesta?
Byla to vlastně náhoda. Hledal jsem práci a neměl úplně jasno, jakým měrem se vydat. Tehdy mi kamarád, který pracoval v Teplárně na CHÚV jako úpravář vody, řekl, že zrovna někoho hledají, a jestli to nechci zkusit. Tak jsem to zkusil.
Neměl jsem žádné předchozí zkušenosti s technologickým provozem, takže když jsem poprvé viděl všechny ty trubky, čerpadla a ventily, připadal jsem si dost ztraceně. Říkal jsem si, že tohle se snad nikdy nemůžu naučit. Ale nakonec to nějak šlo – postupně jsem se do toho dostal a stal se ze mě úpravář vody. Bylo to přibližně před pěti a půl lety.
Na jakých pozicích jsi v teplárně působil předtím, než ses stal zástupcem vedoucího výroby a distribuce?
Začínal jsem na CHÚV jako úpravář vody. Sotva jsem se trochu zorientoval a naučil ovládat provoz, přišel za mnou vedoucí výroby s tím, že mu chybí člověk na kotelně, a nabídl mi pozici topiče. Zaujalo mě to – byla to výzva, tak jsem do toho šel.
Dva roky jsem pracoval jako pomocný topič, během nichž jsem si osvojil základy provozu. Potom ze mě současný vedoucí udělal topiče velínáře. O další dva roky později za mnou přišel znovu – tentokrát s tím, že projektů přibývá a hodila by se mu pomocná ruka. Tuto nabídku jsem chvíli zvažoval. Nebyl jsem si jistý, jestli už mám dostatečný přehled na to, abych zvládl tak zodpovědnou roli. Nakonec ale převážila chuť posunout se dál, naučit se něco nového a lépe pochopit celý provoz. Tak jsme si plácli.
Upřímně musím říct – čím víc se učím, tím víc si uvědomuji, kolik toho ještě nevím. Přibylo sice víc stresu i zodpovědnosti, ale zároveň je práce mnohem rozmanitější a zajímavější. V kanceláři sice moc neposedím – zhruba půl dne trávím přímo v provozu – ale právě to mě na tom baví.
Jaká je s Tvojí pozicí spojená odpovědnost?
Společně s vedoucím výroby zodpovídám za to, aby celý provoz fungoval spolehlivě – od technické stránky zařízení, přes plánování odstávek, revizí a měření emisí, až po operativní řešení poruch nebo úprav provozu.
K tomu jsem se zapojil do finální fáze projektu GreenNet, kde se podílím na uvedení nových horkovodních sítí do provozu – děláme tlakové zkoušky, plnění větví, ladíme detaily. Mám také na starost nový řídicí systém, spolupracuju s programátory, navrhuju základní schémata a pomáhám nastavit logiku ovládání jednotlivých zdrojů.
No a v neposlední řadě plánuju směny a dovolené celému provoznímu týmu. Není to sice moje nejoblíbenější část práce, ale patří k tomu
Byla to velká změna oproti tvým předchozím rolím?
Rozdíl je opravdu výrazný. Dřív šlo o klidnou práci s minimem stresu – teplo, sucho, žádné velké vypětí. Teď jsem prakticky neustále na telefonu, kdyby se něco stalo. Přibylo úkolů, zodpovědnosti i stresu, ale ruku v ruce s tím přišly i nové výzvy, které mě posouvají dál. Práce je teď náročnější, ale zároveň mnohem zajímavější a rozmanitější.
Co Tě na práci v teplárně nejvíce baví?
Baví mě samotná technologie – kotle, čerpadla, armatury, trubky… ale i to, když se můžu ponořit do technické dokumentace, hledat souvislosti, přemýšlet, proč se něco děje, a z grafů zjišťovat, co nefunguje tak, jak by mělo. Rád hledám řešení, která vrátí systém zpátky do ideálního stavu.
Na té práci mě fascinuje, jak je všechno propojené. Když udělám zásah na jednom místě, musím dopředu počítat s tím, jak se to s určitým zpožděním projeví třeba až na konci sítě. Chce to přemýšlet v širších souvislostech a plánovat dopředu.
A co je neméně důležité – máme na zdroji skvělý tým zkušených provozáků, na které je spoleh. Ať je den nebo noc, vždycky se postarají, aby Liberec měl teplo.
Jak bys popsal možnosti kariérního růstu v teplárně?
Kariérní růst v teplárně je opravdu otevřený těm, kteří mají zájem a chtějí se posouvat dál. Vedoucí jsou velmi všímaví a oceňují, když někdo projeví vůli učit se, převzít zodpovědnost a pracovat na sobě. Pokud jste ochotní přijímat nové výzvy a aktivně se zapojovat do projektů nebo řešení problémů, otevírají se vám skutečné příležitosti k postupu.
Jak se podle Tebe mění obor teplárenství?
Obor teplárenství se mění opravdu velmi rychle. Jen za posledních pět let se v teplárně událo tolik změn, že je někdy těžké všechno stíhat a držet krok. Přechod od páry k horké vodě, který zvyšuje efektivitu zdrojů a sítí, není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.
Navíc se stále více prosazuje „zelená“ energetika. Všechna zařízení musí splňovat přísné emisní normy a zároveň dosahovat maximální účinnosti. Pod drobnohledem orgánů životního prostředí jsme teď víc než kdy dřív.
K tomu přistupuje i tlak na omezení fosilních paliv. Hledají se nové cesty, jak zajistit spolehlivou a pravidelnou dodávku tepla a elektřiny v souladu s ekologickými požadavky. To přináší řadu zajímavých výzev, které nás posouvají dál.
Stává se, že musíš řešit krizové situace? Jak k nim přistupuješ?
Ano, občas se stane, že něco nejde podle plánu a je potřeba jednat okamžitě. Naši zkušení provozáci si většinou poradí sami, ale když je třeba, jsme s vedoucím výroby dostupní nonstop – telefon máme neustále u sebe, abychom mohli rychle pomoci.
Věřím, že každý problém má své řešení a když je vůle, najde se i cesta, jak situaci zvládnout.
Co bys vzkázal studentům technických oborů a lidem, kteří přemýšlejí o práci v teplárně?
Energetika je obor s budoucností. Neustále se vyvíjí a nabízí spoustu zajímavých příležitostí pro ty, kteří se chtějí něco naučit a mít práci, která má smysl.
Žijeme ve světě, který je stále více závislý na elektřině a zároveň si chceme udržet komfort, který přináší teplo domova. A právě tohle teplárna lidem zajišťuje. Pokud vás baví technologie a dává vám smysl podílet se na něčem, co má přímý dopad na každodenní život, určitě má smysl o téhle cestě přemýšlet.
A teď trochu osobně – jak trávíš volný čas mimo práci?
Většinu volného času věnuju rodině. Mám tříletou dceru a moc mě baví sledovat, jak roste, učí se nové věci a být u toho s ní.
Když je čas, rád vyrazím na kolo, v zimě si užiju lyžování a občas si uděláme výlet do Jizerek – ať už za sportem, nebo jen tak do přírody.
Pavel ukazuje, že práce v teplárně není jen o technologiích, systémech a datech, ale především o odpovědnosti, rozhodování a spolupráci s lidmi. Je důkazem toho, že když má člověk chuť učit se a nebojí se výzev, může se během několika let posunout z provozu do klíčové role s reálným vlivem na chod celého systému.
Přestože je jeho pozice náročná a vyžaduje pohotovost i schopnost rychle reagovat, bere ji jako příležitost – k růstu, seberealizaci a smysluplné práci, která má konkrétní dopad na tisíce domácností.
Jeho energie, technická erudice i lidský, týmový přístup jsou inspirací. Ukazuje, že i v dynamickém a náročném oboru, jako je energetika, se dá najít rovnováha mezi kariérou a osobním životem – a že práce může být nejen odpovědností, ale i radostí.
